neděle 16. dubna 2017

Po čem ženy touží

Po DOKONALOSTI. Tak a je to venku. Nechápu, proč s tím všichni tak nadělají… Zarazili jste se? Ani se vám nedivím. Do dokonalosti jsme tlačeny. Ptáte se kým? Stačí se podívat třeba na pár médií. Ze všech koutů na nás dokonalost vyskakuje tak, že jsme ji „přijali“ skoro jako dogma.


Já nevím, jak  to máte vy, ale já fakt nemám doma naklizeno tak, že bych mohla jíst z podlahy, nádobí z myčky nevytáhnu s takovým leskem, že by šmírující sousedka oslepla, nechodím doma oblečená v hadrech, ve kterých bych si klidně mohla odskočit na pracovní jednání s panem Kellnerem nebo na operu do Národního, neprobouzím se s blaženým výrazem v tváři, ale jsem naštvaná, že zase musím vstát (pokud si zrovna po hodině, kdy už nemůžu spát neřeknu, ach jo, tak já radši vstanu), nejásám ve chvíli, kdy na mě skočí syn, protože mám co dělat, abych jeho a sebe udržela, takže se pekelně soustředím a zatínám svaly a úsměv mi zamrzá přímou úměrou se zvyšující se rychlostí, kterou se na mě ratolest řítí…

 Ale my vidíme v tu chvíli DOKONALÉ ženy, které to přece dávají, a s úsměvem, a my se užíráme, vnitřně, jsme na sebe naštvané a netušíme proč. Protože si myslíme, že je to takhle správně. K tomu na nás tlačí v práci, zase chceme být dokonalé, protože je nám zpravidla dáván za vzor někdo, komu se zrovna v tu chvíli daří… Mohla bych pokračovat, nebudu :).

Já vím, že se tenhle příspěvek dost vymyká tomu, na co jste ode mě zvyklé, ale tak nějak mám touhu to napsat :). Děvčátka moje, kašlete na to, co kde vidíte, slyšíte… 

Zvedněte se a jděte k zrcadlu a podívejte se na sebe (prosím opravdu to udělejte). Co vidíte? Ale no tak, teď jsem to psala… Já vám řeknu, co vidím já, coby ZRCADLO. Vidím krásnou bytost. Vidím krásně tvarované oči, které mají nádhernou barvu, vějířky kolem očí, které značí, že se osůbka před zrcadlem často a upřímně směje, vidím hezky tvarovaná ústa, jejichž koutky se právě zvedly, protože jste si vzpomněly na něco, co je vám milé, pěkný nos, velký či malý, ale váš, krásně tvarovaný obličej, který lemují vlasy a byť jsou neposedné, jsou krásné, včetně toho pramínku, co pořád leze do očí. Čím větší jsem zrcadlo, tím více krásy vidím…

Kočky, přestaňme se mučit, dokonalost neexistuje, je to zvrácený výmysl.  Každá jsme krásná jinak, každá jsme originál. Buďme samy se sebou spokojené, protože to, po čem ženy touží je SPOKOJENOST v místě a čase. 

Žádné komentáře:

Okomentovat